Je
pátek 13. března 2009, datum, které by se jistě líbilo legendárnímu skautskému
spisovateli Jaroslavu Foglarovi. Není totiž od věci, že právě pátkem 13. března
začíná i jeho knížka „Hoši od Bobří řeky“. A aby tomu nebylo málo, toto datum
jsme si i my stanovili pro začátek naší celkové páté letošní výpravy a zároveň
první společné víkendové výpravy, kterou
jsme
podnikli se členy Sdružení dobrovolných hasičů z 
Krhanic.
A tak v půl čtvrté odpoledne se na uhříněveském nádraží schází celkem 10 lidí:
osm šelmáků, já a instruktor Wakil. Vybaveni spacákem, karimatkou a krosnou
s věcmi na celý víkend nastupujeme do panťáku, jenž nás odváží do Benešova. A
tady máme sraz s 
druhou
půlkou
naší
výpravy – s krhanickými hasiči pod vedením Mirka, Pavla a Evy. Celkem nás tedy
bylo devatenáct. Zde jsme přestoupili do motoráčku, který nás odvezl až do cíle
naší cesty – do Trhového Štěpánova u Vlašimi. Ubytování jsme měli zajištěné
v místní škole, a tak jsme si vybalili a těšili na sobotní výlet.
V sobotu nám
naštěstí přálo počasí, což bylo dobře k
tomu,
aby se nám pěší výlet po okolních lesích vydařil. A tak jsme vyzbrojeni touhou
po poznání místní přírody vyrazili. To, že zdejší okolí je zajímavé svědčí
například studánka s kapličkou nebo starý lom, kde si může člověk připadat jak
uprostřed nejrůznějších dobrodružství. Jeden z největších zážitků nás čekal
v poledne, kdy jsme si udělali táborák a k obědu jsme si opekli buřty, chleby či
to, co jsme si pro tento účel vzali s sebou. Společně s tím jsme se tak mohli
dozvědět
i řadu důležitých zásad pro rozdělávání ohně. Když jsme po několikakilometrové
trase, zpestřené ještě řadou her a soutěží, dorazili zpět do školy, začalo se
již pomalu smrákat.
V neděli už
sice tak příjemné počasí nebylo, ale to už nám tak nevadilo. Stejně jsme měli v
plánu už jen balení a hry ve zdejší tělocvičně. A nakonec odpoledne
návrat
zpět domů. Cesta motoráčkem z Trhového Štěpánova byla opět velice příjemná,
protože Pavel z Mirkem se postarali o písničky při kytaře. Ale pak v Benešově
přišlo loučení a nás čekala cesta do Uhříněvsi, kde si děti vyzvedli na nádraží
jejich
rodiče.
A závěrem? Mě
opět nezbývá nic jiného, než všechny šelmáky ( a nejen je) pochválit, jak tuto
výpravu v rámci svých možností zvládli. A přitom se navíc mohli seznámit i
s vedoucími, se kterými
se
setkají na našem letním táboře v Novém Kníně.
Libor