V sobotu 9. dubna 2011 nastal další z řady nádherných jarních dnů, čehož jsme využili my, členové turistického oddílu Šelmy a uspořádali letošní devátou oddílovou výpravu. Jejím cílem bylo Prokopské údolí na jihozápadním okraji Prahy.

Sešli jsme se ráno na uhříněveském nádraží a mezi účastníky nebyli jen členové našeho oddílu, ale i někteří další, kteří se k nám přidali. A tak nás nakonec bylo dvanáct dětí, pět dospělých a dva instruktoři. Vlakem jsme odjeli na pražské hlavní nádraží a odtud na Smíchov. A pak ještě tramvají do Hlubočep, kde jsme započali tuto naší více než pětikilometrovou túru plnou her, soutěží a dobrodružství mezi skálami. Hned v počátku jsme připomněli, že do tohoto romantického údolí, rád chodil se svým oddílem i náš vzor, spisovatel a skaut Jaroslav Foglar neboli Jestřáb a během našeho výletu jsem všem ukázal dvě důležitá místa, které se s ním spojují. Ale o tom až za chvíli. Nejprve jsme zavítali k Prokopskému jezírku. To můžeme vidět i v celé řadě českých filmů, neboť jeho skalnaté pobřeží přímo vyzívá k tomu, že často slouží jako kulisa pro filmaře. Nezapomenutelným zážitkem odtud jistě bude nejen hra v házení na cíl a svačina, ale i krmení labutí a kachen v jezírku.

Po dostatečném odpočinutí jsme pokračovali dále. Došli jsme k jednomu z četných dětských hřišť, jež se nalézá hned vedle kozí farmy. I zde jsme si odpočinuli, zablbli na prolejzačkách a pak pokračovali dále. A zase jsme přišli k dětskému hřišti. Ovšem jeho největší atrakce se nalézá asi třicet metrů o kus dál v lese. Tou je asi 50 metrů dlouhá jeskyně, či lépe řečeno tunel či štola, která se dá nádherně projít až na druhou stranu. A tak si zde všichni šelmáci vyzkoušeli malou bojovku, kdy sami tunel procházeli jeden po druhém. Kromě toho jsme si zde prohlédli i začínající krasovou výzdobu a mnozí neodolali a že si musí kus nějakého krápníku odnést s sebou domů.

Pak jsme přišli na další hřiště, kde jsme si zasoutěžili v překážkovém běhu. Všechny překvapil Kuba Malý, který ačkoliv ještě ani nechodí do školy, tak z toho mladšího osazenstva naší výpravy byl nejrychlejší.

Naší další zastávkou bylo místo, kterému říkáme "u kinoherce". To je právě jedno z těch míst, které je spjaté s osobností spisovatele Jaroslava Foglara. Jestřáb zde, totiž jako dvanáctiletý člen svého skautského oddílu, se stal v roce 1920, na jedné z četných výprav, svědkem natáčení jednoho z tehdejších němých westernů, když v tom se jeden z herců převlečený za kovboje zřítil ze skály a zranil se. Jestřáb společně se svým oddílem se postarali o to, aby se kinoherec dostal včas do nemocnice, kde ho zachránili. Na památku této události zde visí i vývěsní tabule, jejíhož slavnostního umístění jsem se osobně zúčastnil v loni na podzim, kdy sem byla vyvěšena během cyklistické výpravy SPJF Prokopským údolím.

  A pak jsme přišli k dalšímu velkému hřišti, kde byla pauza na oběd. Po dostatečném odpočinku jsme pokračovali do Červeného lomu, kde měl již dospělý vůdce Jaroslav Foglar tábořiště nedělních výprav svého oddílu, známé jako "Lavor". My jsme si zde nejdříve prohlédli kamenné sousoší Kurta Gebauera "tzv. Polámané panáčky" a pak jsme sestoupili do samotného "Lavoru", kde jsme vyhlásili soutěž ve stavění kamenných obrazů. Tu vyhráli Pavlík Franc, Kryštof a Tadeáš Kadlecovi, kteří zde vystavěli nádherného krokodýla. A tak zde Kurtu Gebauerovi vznikla důstojná konkurence.

Protože se blížil cíl naší výpravy, vydali jsme se na vlakovou zastávku do Holyně, kde se mnozí divili, že i přes zdejší divokou přírodu jsme pořád ještě v Praze. Cestou jsme se ještě posilnili ve zdejším kiosku a pak rovnou na vlak a zpět do Uhříněvsi.

Závěrem mi nezbývá nic jiného než všechny účastníky této výpravy pochválit. Nejen za to, jak tuto nikoliv jednoduchou pěší trasu zvládli, ale i za to, že jejich celkové chování bylo v relativně přijatelných mezích. Poděkování patří též všem, kteří nám s touto akcí jakkoliv pomohli a už teď se těšíme na další obdobnou akci, kterých jako každým rokem nebývá v našem oddíle nijak málo.