Druhá část našich výprav se uskutečnila v pátek 30.
října 2009. To jsme si dali sraz u klubovny a udělali jsme si výlet do okolí
Uhříněvsi. To aby šelmáci znali i okolí svého bydliště. Jako náš cíl jsme si
zvolili starý lom Rohožník u Dubče. Krátce po půl deváté jsme vyšli od klubovny
a zamířili si to k židovskému hřbitovu. Někteří šelmáci se zde přes hřbitovní
zídku snažili přečíst hebrejské nápisy na náhrobcích, ale neúspěšně.
Pak jsme šli kolem louky, kde jsme měli Drakiádu a zde jsme si to namířili k Podleskému rybníku. Ten byl jako vždy na podzim vypuštěný a tak jsme šli dál, k ohradě s jeleny a zkusili jsme je i chvíli pozorovat. Ti, kteří s námi byli ve středu na Závisti, jistě dobře vědí, jaký je rozdíl mezi jelenem a daňkem.
Odtud jsme si to vydali po louce podél Říčanského
potoka.
Je to cesta, po které hodně chodí koně a i lidé na procházky. Proto není divu,
že v některých rozbahněných místech se objevují stopy zvířat (koní a psů). My
jsme toho využili a zkusili si některé stopy odlít ze sádry. Vyrobili jsme si
celkem čtyři odlitky, dva koně a dva psy. Bohužel jedna se nepovedla, a tak jsme
se museli smířit pouze ze třemi. Ale i tak všichni účastníci výpravy již ví, jak
se má správné odlévání
dělat.
Že se vždy musí sypat sádra do vody a nikoliv naopak. Pak se vylije do stopy, a
to do
připraveného
kroužku ze čtvrtky. Sádra pak docela rychle tuhne a například už za půl hodiny
se už může sádrový odlitek vyjmout ze země.
Pak jsme však pokračovali dál po louce,
a to až k Rohožníku. Zde jsme měli sraz s Dášou a jejími třemi dětmi. Ti všichni
se k nám zde připojili a dál jsme pokračovali společně. Pod skálou v Rohožníku
jsme se naobědvali a udělali několik fotografií. Pak jsme se přemístili do
skalnaté rokle, kde proběhla soutěž ve
stavění
lesních stavbiček.
Naše díla jsme tu, jako vždy,
zanechali, a tak Ti všichni, co sem přišli po nás, tu naleznou například
kamennou jeskyni porostlou mechem, a dalších několik domečků, které postavili
šelmáci ze staršího i mladšího oddílu. Rohožník je zajímavé místo. Dokonce již v
pravěku zde bylo lidské sídliště. A navíc pokaždé, když tu s oddílem jsme, vždy
se najde někdo,
kdo je překvapený tím, že tak blízko od jeho domova se nalézá takováhle nádherná
skála. Alespoň je vidět, jak okolí své obce kdo zná.
Pak už nastal návrat ke klubovně, při
kterém všechny šelmáky zaměstnalo hlavně tlačení kočárku s malou Lindou. Ovšem
na samotný návrat se těšili všichni také. Proč? Protože jsme naše akce o
podzimních prázdninách ukončili malým táborákem. A když se nám ohníček rozhořel,
mohl si každý opéci buřta. Někteří šelmáci při něm zkoušeli i
svůj talent hraní na kytaru, a tak mají zas o zážitek navíc.
Myslíme si, že i toto byla hezká akce. Škoda jen, že před ní několik dětí onemocnělo, a tak nás šlo o něco méně, než jsme původně čekali.
