Kocába

Pokud se podíváme do historie T.O. Šelmy, tak málokterý školní rok se povede to, že se v něm počet konaných oddílových výprav přehoupl do dvouciferného počtu. Naposledy se tak stalo před čtyřmi lety (šk. rok 2005-2006). A letos k tomu již došlo též. Desátá letošní oddílová výprava se konala v sobotu 24. dubna 2010. A byla maličko zvláštní v tom, že se stalo to, že počet členů mladšího oddílu zde výrazněji převýšil počet staršího oddílu. Ale starší oddíl, jak ho znám, tak se na těch dalších výpravách už určitě zahanbit nedá.

Zvláštní byla i v tom, že tentokrát měla dvě místa srazu. První skupina se sešla s Liborem a instruktory na nádraží v Uhříněvsi a druhá skupina se sela společně s Dášou na nádraží v Horních Měcholupech. Celkem nás jelo tak osm šelmáků, dva vedoucí, tři instruktoři a navíc nejmladší osazenstvo zde mělo s sebou i rodiče. Vlakem jsme jeli do Prahy, kde jsme přestoupili na vlak směr Smíchovské nádraží. Odtud jsme pak jeli autobusem do středočeské obce Bratřínov.

A právě zde začala naše osmikilometrová pěší túra legendárním údolím říčky Kocáby, známé to mekky českých trampů, skautů a zálesáků. Zde se nalézá řada známých trampských osad, které zde začaly vyrůstat už po první světové válce. A byli to právě trampové, které tomuto kraji kolem Štěchovic vtiskli jedinečný punc prosáklý večerními potlachy u táborových ohňů, přátelskými sportovními turnaji, trampskými písněmi a především přátelstvím, kamarádství a životem v souladu s přírodou. Naše¨cesta byla navíc zpestřena řadou her a soutěží. Jedna z nich probíhala po celou cestu. Vždy když jsme procházeli nějakou tou osadou, šelmáci měli za úkol zjistit a namalovat její vlajku.

První osadu, kterou jsme na naší cestě procházeli, byla Askalona, známá to osada ze stejnojmenné trampské písničky (Ascalona). V ní se zpívá, že to bývala nejhezčí osada, kterou autor písně, Eman Prkno Sally, znal. A myslím si, že hezkou je dodnes. Rozprostírá se v malebném údolí, která lemují rozeklatá skaliska a uprostřed na obrovské louce se nalézá osadní domek. A příslušníci zdejší osady byli tak hodní, že nás dokonce pustili se podívat dovnitř. Jak jsem se dozvěděl z jejích webových stránek www.askalona.cz, osada byla založena roku 1933 Janem a Josefem Vrbenskýmii a název byl zvolený podle Ascalonu – nedobytného hradu v Izraeli.

Když jsme si zde namalovali vlajku, nasvačili a zahráli hru, pokračovali jsme do další osady na Kocábě. Zde nás především upoutal obrovský nápis "Dashwood", název zdejší osady, který se zde tyčí sestavený na obrovské skalní stěně nad osadou, obdobně, jako třeba v americkém Hollywoodu. Tato osada pochází z roku 1928-31 a i zde se nám podařilo nalézt znak této osady.

Klikatící se Hadí řeka, jak staří trampové kdysi nazvali Kocábu, nás pak přivedla do další osady, a to do Rewastonu. Její milí obyvatelé nám opět ukázali svůj osadní domek, plný vlajek, obrázků a diplomů, dokazující četná vítězství ve sportovních klání nad reprezentanty okolních osad.

Další, poněkud dobrodružnější část naší cesty nás pak přivedla do další trampské osady, a to do Havrana. Její historie je však velice zvláštní. Tábořit na tomto místě se začalo již v roce 1925. To se však nejednalo o Havrana, ale o osadu Utah. Jenomže v roce 1927 se většina zdejších traperů rozhodla, že jí přestěhují na pravý břeh Vltavy. Jenomže část zdejších osadníků se nechtěla s tímto místem rozloučit, a tak zde založili novou osadu a pojmenovali ji po nedaleké zlatokopecké štole, tedy "Havran". (další info: Osada Havran )

Když jsme se zde naobědvali a zahráli několik her a soutěží, vydali jsme se dále. Naší cestu opět lemovalo několik trampských osad, přičemž dvě jsme se ještě rozhodli navštívit. Jednou z nich byla Louisiana. Její název vznikl zajímavým způsobem. Jeden z místních trampů Franta Petrus sem v roce 1929 pozval tři tanečnice z černošské revue „Luisiana“ a tím bylo o jejím názvu rozhodnuto. Je tu také osadní domek a velké hřiště na volejbal a nohejbal, ve kterých tato osada každoročně pořádá turnaje. Viz též Osada Louisiana.

A poslední trampskou osadou, kterou jsme na této výpravě navštívili, byl Maják. I zde nás vstřícní osadníci pustili do svého osadního domku, kde jsme opět obdivovali vlaječky a četné obrázky na dřevě. Kéž by tak jednou mohla vypadat i naše klubovna.

Jenže čas nás tlačil, a tak jsme už museli jít směr Štěchovice na autobus do Prahy, že jsme nestačili navštívit ještě jednu zdejší zajímavost. A tak se o ní alespoň zmíním a přidám její fotografii. Jedná se o mohylu A. B. Svojsíka, zakladatele skautingu v Československu. Byla vystavěna v poválečné době, ale její výstavbu neprováděli žádní profesionální zedníci. Stavěli ji členové zdejšího skautského střediska. Je skutečně obdivuhodné, jak nahoru do kopce nosili v tornách kameny a písek, a to na místo, kde za 2.světové války tajně skládaly své skautské sliby. A v červnu 1946 byla mohyla slavnostně odhalena. Jenomže přišla padesátá léta a Svojsíkova mohyla zřejmě nešla do ideologie místních svazáků, a tak ti jí jednoduše odstřelili. A v roce 2008 ji k 70. výročí úmrtí A.B. Svojsíka ji však obnovili skauti ze Zbraslavi, a to stejným způsobem, jako byla postavena (viz tisková zprava). Tak tu opět stojí a nezbývá, než věřit, že už nikdy nepřijde taková doba, aby zas někomu ideologicky překážela. Viz též www.svojsikovamohyla.ic.cz