Hned druhý den po našem Beltainu, dne 25. dubna jsme
měli naplánovanou celodenní výpravu. Šelmáci si tentokrát sami zvolili, že
chtějí jet do Brd. A tak jsme se ráno sešli na nádraží a vyrazili vlakem směr
Vršovice. Pravda, nebylo nás sice tolik jako při jiných výpravách, kromě Libora
jeli ještě Tomáš Vojta, Krtek, Kuba a Filip.
Ve
Vršovicích se k nám přidala ještě Jíťa. Zde také započala naše celodenní hra "Retikulíni".
Šelmáci obdrželi puzzle se vzkazem, že jsme se dostali do vlivu mimozemšťanů
pocházejících ze 39 světelných let vzdálené hvězdné soustavy Zeta Reticuli a
úkolem šelmáků bylo pomocí soutěží vybojovat na oplátku co nejvíc retikulínů.
První soutěž proběhla již v motoráku do Rymáně, kde měli všichni za úkol od
spolucestujících
získat
co nejvíce kreseb mimozemšťanů. Vítěz pak obdržel tři retikulíny, druhý v pořadí
dva a třetí jednoho. Když
jsme
vystoupili v Rymáni, vyhodnotili jsme soutěž a vydali si to směr Mníšek pod
Brdy. Navštívili jsme zde nádvoří zdejšího zámku a také jsme si připomněli, že
právě zde se odehrávají příběhy legendárního školáka Káji Maříka, které pod
pseudonymem Felix Háj napsala zdejší rodačka Marie Černá.
Z
Mnišku jsme si to zamířili na barokní poutní místo Skalka, které se nalézá na
vrchu nad městem.
Zde
jsme viděli kostel svaté Máří Magdalény a kapičky
křížové cesty. Kromě toho jsme si zde také udělali
přestávku na oběd a prohlédli výstavku obrazů.
Naše další cesta pak vedla k jezírku. Cestou jsme však měli
další
etapu naší retikulínské hry, a to vesmírný kvíz. Když jsme přišli k jezírku,
mohli jsme si ho prohlédnout akorát z výšky. Dole se totiž nalézá trampská osada
El Paso, které jsme si také prohlédli, protože romantika zdejších srubů jistě
začne evokovat nejrůznější prázdninová dobrodružství.
 |
 |
 |
 |
 |
Náš další cíl byla skála na Vrcholu Babka. Ale cestou jsme si však udělali další etapu naší retikulínské hry a postavili několik pěkných lesních stavbiček z větví, šišek, mechu a dalších přírodnin, které se dají nalézt v lese. A tak zde pod ruky šelmáků vznikaly bungry, ohniště a dokonce i indiánské tee pee.
 |
 |
 |
 |
 |
No
a pak už nám nezbývalo nic jiného než dobýt vrchol Babka,
na
kterém se nalézá zajímavá skála ze skalní vyhlídkou, na kterou jsme se také
jeden po druhém podívali. Další překvapení na nás čekalo pod skálou. Nalézá se
zde skalní převis, který velice připomíná jeskyni. Když jsme sem přišli,
zjistili jsme, že se zde utábořila skupinka trampů a ti nám dokonce ukázali svůj
příbytek. Viděli jsme také, jaké mají pěkné ohniště a mnozí šelmáci by tu určitě
nejraději zůstali. Ale nemohli jsme. Čekaly nás ještě čtyři kilometry k vlaku do
Řevnice a cestou ještě poslední etapy hry, kde se závodilo
mezi
stromy.
Když jsme dorazili na nádraží do Řevnice, vyhodnotili jsme ještě naší soutěž. Podle toho, kdo kolik vybojoval mimozemšťanů, měl možnost napsat na papír, s čím by chtěl, aby jejich retikulíni pomohli lidem. Když jsme dorazili do Uhříněvsi, musel jsem opět všechny účastníky této akce hodně pochválit, protože všichni ušli docela náročných třináct kilometrů, a to ještě po kopcích. Klobouk dolů.